Tělo mého Syna bylo roztrháno na kusy.

Moje děti,

mnozí nechápou mojí úlohu Spoluvykupitelky. Nevědí ani, proč je tomu tak.

Když jsem přijala výzvu stát se Matkou Boží, byla jsem vázána smlouvou o Boží spáse lidstva.

Když jsem porodila mého Syna, cítila jsem stejnou lásku, kterou všechny matky cítí k svým dětem. Tento čistý, nádherný malý chlapeček byl částí mne, mého vlastního těla a krve. Přesto jsem si byla vědoma, že On nebyl jako jiné dítě. Jeho Duch vstoupil do mé duše, jakmile jsem na Něho pohlédla. On a já jsme byli propojeni v jedno, kde jsem cílila každý pocit, radost, bolest a lásku, která pronikla Jím. Věděla jsem také, že On byl Bohem a já, jako taková, pouze jeho služebnice, ačkoliv mi to On nikdy nedal pocítit.

Jako dítě mohl ležet s jeho božskou hlavou na mé hrudi a šeptat slova lásky s takovým citem, že naplňovala moje srdce a já jsem cítila, jakoby pukalo štěstím. On, to moje malé dítě, se stal vším, pro co jsem žila. Každý dotyk mě naplňoval neuvěřitelnou něhou a radostí. Všichni, kdo Ho viděli, dokonce jako dítě, mi říkali, jak byl zvláštní. Jeho pronikavé oči pohnuly jejich dušemi a mnozí nevěděli proč.

Toto zvláštní pouto mezi mnou a mým milovaným Synem nemohlo být porušeno. Věděla jsem, že jsem se narodila jen proto, abych se mohla stát jeho matkou. Tato úloha byla jediným důvodem mé existence.

A tak jsem reagovala na každou jeho potřebu, a On kladl s takovou láskou a soucitem všechny mé potřeby před ty své. Jeho touhy byly vždy splněny mnou, jeho Matkou, jeho pokornou služebnicí.

Když Mu nevěřili, že je Syn člověka, když hlásal Pravdu a dělal, co si přál jeho Otec, plakala jsem hořkými slzami. Jak mě rozervávalo, když jsem musela být svědkem jeho pronásledování.

Snášela jsem jeho bolest, ne tak jako jiné matky – dívajíce se na bolest působenou jejich dětem – jeho bolest pronikala mnou a má bolest Jím.

Přinutili Ho kráčet s rukama vpředu svázanýma provazy kolem pasu, což způsobilo, že se mohl kupředu jen velmi pomalu šourat. Zatímco kříž byl vložen na jeho rozdrásané a vyčerpané tělo, moje bolest byla tak nesnesitelná, že jsem stále omdlévala.

Moje bolest byla ne pouze fyzická, můj žal probodl mé srdce a rozerval je vedví. Až do tohoto dne je moje srdce propojeno se srdcem Syna, a tak během Svatého týdne znovu prožívám bolest, utrpení a pronásledování s mým Synem opět celé znovu.

Děti, vysvětlení ukrutnosti způsobené mému Synu pro vás není možné pochopit, tak surové bylo bičování. Tělo mého Syna bylo rozedráno na kusy.

Nezapomeňte nikdy, že On byl Synem člověka, seslaný, aby vykoupil každou duši na zemi, včetně těch, kteří žijí v dnešním světě. On zemřel za strašného utrpení, aby zachránil každého, a vás všechny, až dodnes. Jeho utrpení neskončilo na Kalvárii. Bude je snášet stále, až do Velkého dne jeho Druhého příchodu.

Ti, kdo ignorují tato varování z nebes, mají svobodu tak jednat. Nebudou odsouzeni kvůli tomuto odmítnutí. Avšak jak se vzdálí více od Pravdy těchto zjevení z nebes, budou svedeni k hříchu. Hříchy, kterými budou svedeni, budou hříchy, o kterých nepřátelé v církvi mého Syna na zemi prohlásí, že již hříchem nejsou.

Děkuji vám, děti, za otevření vaší mysli, vašich srdcí a duší tomuto volání z nebes, seslanému vám z lásky, kterou Bůh má ke všem svým dětem.