Byl jsem považován za bezbožného člověka a falešného proroka, a proto Mě bičovali.

Má vroucně milovaná dcero,

dnes vám odhaluji jedno z největších tajemství konce časů.

Sled událostí, vedoucích k Poslednímu dni, je podobný mému ukřižování, ve kterém se bude každá fáze opakovat, až do Posledního dne, kdy přijdu znovu zachránit svět.

Když jsem byl v Getsemanské zahradě, byl jsem odloučený, sám, a zdrcený žalem, protože jen velmi málo lidí věřilo, že říkám Pravdu. Láska k mému Otci Mě posilovala, láska k lidstvu ale znamenala, že utrpení, které jsem snášel v Satanových rukou, včetně duševní a tělesné trýzně, jsem přijal, byť s obrovským úsilím.

Jak jen jsem trpěl v té zahradě. Jak jsem prosil svého Otce o úlevu. Jak jsem byl zdrcen, když Mi Zlý předváděl, jak svět skončí. Dobíral si Mě, smál se Mi, plival na Mne a posmíval se Mi, když Mi ukazoval duše mých nepřátel, kteří jednoho dne světu řeknou, že slouží mé církvi. Bylo to, jakoby Mi ukazoval mé milované apoštoly, jak Mě odsuzují, a pak se zavazují věrností Satanovi. Ukázal Mi duše věrných, jejichž hlasy budou považovány za hlasy radikálních fanatických stoupenců, a kteří budou obviněni ze strašných zločinů. Viděl jsem ty, kdo říkali, že Mě zastupují, pronásledovat proroky a vizionáře, stejně jako ty, kteří usilovali o jejich zničení. Musel jsem snášet velkou temnotu, když jsem viděl svět, který jsem kdysi obýval, stát se nejen slepým, pokud jde o to, kdo Já jsem, ale kterému nikdy o Mně neřekli.

Shodili Mne na zem, tvář Mi tiskli k zemi, kopali Mě, bičovali a Satan mi strhl oděv. Týral Mě až za hranice schopnosti a extrémní odolnost lidského těla. Přes to všechno jsem byl posílen dále čelit nevyhnutelnému ukřižování, kterého jsem se děsil. Moje láska k člověku ale přemohla můj lidský strach.

I moji svatí služebníci, kteří Mě odmítnou odsoudit, budou trpět podobnou osamělostí. Budou zostouzeni a odvrženi. Jejich izolace nebude odsouzena mou církví, kvůli strachu v ní.

Když jsem byl bičován, radovali se ti, kteří vykonávali nejkrutější a odporné činy na mém těle. Byl jsem považován za bezbožného člověka a falešného proroka, proto Mě bičovali. Vychloubali se svou svatostí, svou počestností a svou znalostí svatého Písma, zatímco haněli mé tělo. Nedokázali přijmout proroctví, že jejich Mesiáš přijde, aby je zachránil. Ti, kdo budou hlásat můj Druhý příchod, budou snášet stejné zacházení.

Když Mě svlékli donaha, chtěli Mě ještě více ponížit, a tak Mě oblékli do rudého hadru, který Mě sotva pokrýval, aby dále znesvětili mé tělo. Ale když vrazili trny jako jehly do mé hlavy, prohlásili, že Syn člověka je podvodník, a proto není hoden přijetí. Vyrazili Mi oko z důlku, ale bolest byla zanedbatelná ve srovnání s jejich prohlášením, že jsem nebyl přijat jako Spasitel Božích dětí.

Všechno to se má znovu zopakovat, až Já, Ježíš Kristus, budu jako hlava své církve odhozen a má koruna Mi bude vzata. Falešný vůdce, antikrist, Mě nahradí jako hlavu mé církve a na rozdíl od obětního beránka, bude nosit třpytící se zlatou korunu. Za touto fasádou bude vězet shnilé jádro a spolu se lžemi, falešností, rouháním a kacířstvím, které budou vycházet z jeho úst, vše bude podáváno, jakoby to byl med, vylévající se z včelího úlu. Nedělejte si iluze, šelma bude mít pěkný zevnějšek, uklidňující hlas a skvělé chování. Bude pohledná a přitažlivá, ale z jejích úst se bude vylévat jed, který otráví vaši duši.

Když jsem nesl svůj kříž, nemohl jsem jej nést sám. Byl tak těžký, že jsem mohl udělat jen jeden krok po chvíli, a jít jen velmi pomalu. Mé tělo bylo na mnoha místech roztrháno a kvůli ztrátě krve jsem byl tak zesláblý, že jsem mnohokrát omdlel. Na jedno oko jsem byl slepý a trny na mé hlavě způsobovaly, že krev, která se Mi vylévala z ran, musela být stále utírána těmi, co šli vedle Mne. Jinak bych nikdy nebyl schopen udělat další krok vpřed.

Totéž bude platit i pro mou zbylou církev, poslední skupinu mého Těla. Půjdou, stejně jako Já, s těžkým křížem, ale navzdory bolesti, týrání, utrpení a krveprolití, vydrží až do konce. Neboť má vzácná Krev bude proudit na jejich duše současně s mým vlastním žalem – mým vlastním ukřižováním. A v den, kdy se už nebudou udržovat každodenní oběti mše, má přítomnost vyhasne. Až ten den přijde, kdy mé Tělo – má církev na zemi – bude konečně vypleněna, ukřižována a znesvěcena, vše se navždy změní.

Bude to mé Tělo, moje církev, stále ještě živoucí ve světě, která udrží život. Ale až bude zničena, život, jak jej znáte, skončí. Až má církev bude zrazena, obětována a odhozena, stejně jako mé ukřižování, bude to znamení konce času.