Hřích je skutečnost. Existuje a bude existovat, až do Druhého příchodu Krista.

Mé drahé dítě,

jak zdrcené srdce mám v těchto strašných časech, kdy člověk povstal, aby se tak mnoha způsoby vzepřel Bohu.

Božími zákony je opovrhováno po celém světě, protože hřích už není považován za něco špatného. Místo toho je při každé příležitosti omlouván, takže člověk už nedokáže rozlišovat mezi dobrem a zlem. Přijmete-li hřích ve všech jeho podobách a prohlásíte jej za bezvýznamný, pak nebudete nikdy spokojeni. Jakmile je hřích brán jako pouhé lidské pochybení, vede k většímu a závažnějšímu hříchu, až nakonec povede do temnoty ducha a oddělení od Boha. To vám v duši zanechá prázdnotu, která přinese určitou zoufalost, které je těžké se zbavit.

Temnota pochází z ducha zla. Světlo pochází od Boha. Hřích přináší temnotu, a pokud jej neuznáte a nevyhledáte smíření, hřích bude růst a zahnívat, dokud nezardousí ducha. Nic v tomto světě duši nepřinese, a ani nemůže přinést toužebnou úlevu. Jen smíření mezi duší a Bohem ji může osvobodit z tohoto sevření.

Hřích je skutečnost. Existuje a bude existovat, až do Druhého příchodu Krista. Boží děti, které chápou Jím ustanovené Desatero přikázání, vědí, že člověk musí prosit Boha o odpuštění pokaždé, když zhřeší. Nezáleží na tom, že vyhledává Boha a úpěnlivě prosí o jeho odpuštění stále znovu, protože to je jediná cesta, jak zůstat v jednotě s Ním. Tak obdržíte mnoho milostí a dozrajete a budete přebývat v Božím Světle.

Člověk musí přijmout svou slabost kvůli existenci hříchu. Musí přijmout, jak ho hřích může oddělit od Boha. Nepřijme-li tuto skutečnost, pak říká, že je roven Bohu. Bez víry v existenci hříchu, člověk nemůže sloužit Bohu. Pak už se odloučení duše od jejího Stvořitele zvětší, až se komunikace mezi duší a Bohem ukončí.

Satan dychtí polapit duše a zabránit jim ve spáse. Dokud člověk nepřijme důležitost uznání zákonů Boha, bude Ho stále popírat.